Zábava na jedno odpoledne, když to děláte z 6,6 kg sádla. Je z toho ale zásoba na pěkně dlouho, do konce roku určitě - máme toho 13 sklenic a mísu škvarků, o ceně a vůni nemluvě. jen to chce věnovat čas. A hotové sádlo spolehlivě vydrží i ve sklepě.
Stojí ale za to si doma udělat i jen kilo - pokud máte rádi škvarky nebo výrobky z nich a vaříte i se sádlem.
Když jsem to dnes psala milému kamarádovi Liborovi, zeptal se mě: a odkud ho máš (jako to sádlo)? Takže Liborku - není to z Mlynářova prasete, to by bylo nechutné. Je to hřbetní sádlo z vepříka domácího od řezníka. Jenže i já pamatuji, že hřbetní sádlo bylo na šíři dlaně dospělého muže, teď je tak 1-2 cm silné. Nu což, je potřeba pracovat s materiálem, který máme.
Sádlo si nakrájím na přibližně stejné kostky - ideálně 1-1,5 cm velké. Dám do hrnce, je lepší nějaký ne moc široký, aby kostky vytvořily sloupec tak kolem 10 cm. Mám lepší zkušenost se smaltem, méně se přichytává, ale nerez taky dobrý.
Podliji trochou vody - tak čtvrt hrnku, jen na začátek.
Smažím, podle potřeby reguluji teplotu. Ze začátku hodně míchám, aby se mi to nepřichytlo, jak se vysmaží už tuk, tak jsem v pohodě a můžu si dolovit od toho tak na 5 min odejít. Taky stáhnu teplotu, aby se kostky pořádně vyškvařily. Jak vidím, že se blíží konec, tak tomu zase trochu přidám, aby škvarky získaly barvu a chuť.
To, že se blíží konec, poznám podle toho, že sádlo přestává pěnit.
Vyndám škvarky.
Sádlo přeliji do sklenic přes cedník. Do poslední skleničky vyliji vše i s cuckama, co tam zůstaly - tuhle skleničku použiji při výrobě škvarkové pomazánky.
Zadělám víčkem, nechám vychladnout a pak uskladním.
Co se škvarkama?
S chlebem a solí (pozor na snědené množství), škvarková pomazánka, chleba se škvarky, škvarkové placky, škvarkové tyčinky, a pozor: škvarková buchta.
Komentáře
Okomentovat